Miloslava Vašíčková
keramická figurální plastika

Paní  Miloslavu to  táhlo k  hlíně od dětství. Na přání tatínka se  ale vyučila  elektromechaničkou a pracovala v podniku v Mohelnici. K výrobě keramiky se dostala až po mateřské dovolené. Základní dovednosti získala od kamnářského mistra Josefa Lamra st. z Litovle. Tři roky pro něj vyráběla hrnky, než si vydělala dost peněz na elektrickou pec a mohla se vydat svou vlastní cestou.

​

„To víte, nosíte to v hlavě a pak třeba pracujete čtrnáct dní vkuse. A jindy nic. Dnes mi ale velice chybí můj manžel – byl to můj hnací motor a dobrý kritik.“

​

Byl to právě manžel Karel, který jí sestrojil první hrnčířský kruh. Společně s ním postavila na zahradě pec na vypalování zakuřované keramiky. I hlínu k modelování ze začátku těžili a plavili ručně. Po smrti manžela paní Miloslava s živností skončila a dnes je pro ni modelování především koníčkem.

​

K modelování postav nepoužívá žádné nářadí, pouze ruce. Figurky suší volně na vzduchu v dílně a maluje je podglazurními barvami, které projdou prvním pálením v elektrické peci (přežeh na 800 °C). Po vychladnutí a nanesení finální glazury následuje vlastní výpal při teplotě 1030 až 1080 °C. Kompozičně se její tvorba člení do několika typů. K největším patří betlémy s volně stojícími figurkami. Betlémy ve skříni jsou seskládané na policích. K menším a kompaktním patří betlémy homolové, věžovité nebo stromové. Vůbec první betlém zakoupilo ještě minulého režimu  muzeum v  Šumperku. Od  té doby  se  dostaly  její výrobky do sbírek muzeí  v Mohelnici i Zábřehu, ale našli byste je i v Norsku, Švýcarsku nebo v Kanadě. Paní Miloslava vyrobila také kuriozity jako pohyblivý skříňový betlém nebo betlém v demižonu, který je zapsaný v České knize rekordů.